Květen 2015

Jednolampovka se zpětnou vazbou

25. května 2015 v 21:32 | Stanislav Prokop |  Miroslav Pacák: Praktická škola radiotechniky
Po krystalce většinou následovala stavba jednolampového přijímače se zpětnou vazbou. Pokud amatér postupoval podle návodu a neudělal žádnou chybu, odměnou mu byl daleko dokonalejší přijímač. Nejen že se zvýšila hlasitost (to už dokázal i zesilovač s krystalkou), ale hlavně se zlepšila selektivita a citlivost přijímače.
Kostru s dvourozsahovou krystalkou jsem použil znovu, zapojení upravil podle schématu a pak zkoušel. Jak už jsem psal u podobných přijímačů, v dnešní době nemůžeme čekat žádné zázraky. Nezměnila se výkonost radiopřístrojů se zpětnou vazbou, ale jaksi se nám vytratily z pásem vysílací stanice. O kvalitní anténě pro SV a DV se ve městě může zdát...
Ve dne chytám na SV pouze vysílač Liblice, na DV polské vysílání na 225 kHz. V noci je to přeci jenom lepší, na DV Polsko a slabounce Radiožurnál, na SV pět až sedm stanic, zde se často projevuje vliv fadingu.































Zesilovač ke krystalce

25. května 2015 v 16:07 | Stanislav Prokop |  Miroslav Pacák: Praktická škola radiotechniky
Přidáním zesilovače k dvourozsahové krystalce získáme větší hlasitost, ale to je tak všechno. Vzhledem k tomu, jak mizí stanice na rozhlasových pásmech, či jak se snižují jejich výkony, tak toho moc nechytíme. Záleží samozřejmě na místě příjmu, ale já ve východních Čechách přijímám na SV jednu stanici a na DV je hlucho... Berme toto zapojení jako předstupeň přijímače zpětnovazebního.



















Bzučák 2

24. května 2015 v 12:58 | Stanislav Prokop |  Oscilátory, generátory
Další jednoduché zapojení NF oscilátoru, určeného pro výuku morseovky. Proti předchozímu bzučáku má tento lepší tón. Ve svém zápisníku mám poznámku ze stavby přístroje, a to že některé elektronky pracovaly od čtyř voltů, jiné až od sedmi voltů a 1P24B (1П24Б) dokonce kmitala i při odpojeném anodovém napětí, když anodu připojíme (přes sluchátka) ke žhavení. Tak jsem zvědav, jak dopadnu při opakované stavbě...









Tak jsem tento tónový generátor vyzkoušel (zatím pouze s elektronkou 1P24B) a opravdu stačí pouze napětí 3V. Výšku tónu seřídíme reostatem 20 - 50 ohmů. Elektronka má žhavící vlákno s vyvedeným středem, můžeme ji tedy žhavit buď napětím 1,2 V nebo 2,4 V. Já měl výběr jednoduchý, někdo u mé lampy totiž střední vývod odstřihl.






Krystalka s dvěma rozsahy

22. května 2015 v 12:49 | Stanislav Prokop |  Miroslav Pacák: Praktická škola radiotechniky
Dlouho jsem váhal, zda mám stavět dvourozsahovou krystalku. Pacák sám v knize píše, že použitá cívková souprava není vhodná pro krystalku a když jsem před lety přijímač postavil, byl jsem hodně zklamán. Ale když jsem podle další kapitoly přidal ke krystalce NF zesilovač, byl jem příjemně překvapen. Na SV jsem kromě Prahy (639 kHz) zachytil i několik dalších našich stanic, v noci i zahraniční. A dlouhé vlny? Vysílač Topolná byl pěkně hlasitý, slabounce jsem zachytil i Polsko, v noci samozřejmě podstatně lépe.
Nakonec jsem se do stavby pustil. Na středních vlnách chytím Dvojku (639 kHz), na DV je ve dne ticho, v noci také. Místo anténního kondenzátoru C3 jsem použil kondenzátor ladící 500 pF, pro lepší přizpůsobení k použité anténě.










Připravené díly na stavbu kostry










Zdroj pro bateriové elektronkové přístroje

12. května 2015 v 16:19 | Stanislav Prokop |  Napájecí zdroje
Před několika lety jsem se konečně rozhodl postavit napájecí zdroj pro pokusy s bateriovými elektronkami. Protože napětí do 50V jsem měl k dispozici, byla volba jasná - napětí pro anody zhruba 60, 80 a 120V, odběr stačí do 20mA. Žhavení bateriových elektronek bývá obvykle od 1,2V do 2,8V. Prolistoval jsem starší ročníky časopisu Rádiový konstruktér a našel schéma vhodného jednoduchého zdroje regulovatelného od nuly. Největším problémem bývá sehnat vhodný transformátor. Naštěstí jsem měl starý transformátorek se sekundárem asi 10V/0,5A. Pro získání větších napětí jsem nejprve chtěl využít trafa pro signální žárovičky (24V/2W), ale nedostatek místa ve skříňce, určené pro napáječ, rozhodl za mne. Starší transformátorek jsem opatrně rozebral a navinul další vinutí - zhruba 65V s odbočkou na 50V, drát stačí pro odběr do 50mA.
Zdroj pro žhavení jsem vyzkoušel, vyrobil plošňák a sestavil. Podle autora původního návrhu měl zdroj pracovat od nuly, ale ať jsem dělal co mohl, dostal jsem se nejméně na půl voltu. Nevadí, i to mně vyhovovalo. Výstupní napětí je řiditelné ve dvou rozsazích - do 5V a 10V, odběr do 0,5A. Se změnou rozsahu řízení úrovně výstupního napětí zároveň přepínám i rozsah voltmetru. Usnadňuje to čtení nastavené hodnoty na voltmetru. Při použití většího voltmetru (nebo lepším zraku) je to zbytečné. Já, maje chabého zraku, jsem ještě přidal tlačítko, kterým měním na rozsahu 5V rozsah voltmetru na polovinu, tedy 2,5V, ale jak jsem uvedl, je to vcelku zbytečné.
Výstupní napětí 60V získávám z odbočky vinutí na trafu (asi 50V stř.), 80V dá po usměrnění 65V stř. a na 120V používám zdvojovač napětí ze stejného vinutí. Při konstrukci anodových zdrojů jsem narazil na problém, se kterým jsem vůbec nepočítal - a sice s vhodnými filtračními kondenzátory, respektivě s jejich maximálním povoleným napětím. Na 80V dával zdroj naprázdno 85V a já měl k dispozici starší východoněmecké kondíky 1G na 80V. Na 60V bylo naprázdno 67V, zatím co kondenzátory byly na 63V. Zdánlivě to je malý rozdíl, ale já si vzpomněl na blahé doby svého mládí, kdy při stavbě stereozesilovače dával zdroj asi 27V, já použil dle návodu kondíky na 25V. Po asi půlročním každodenním několikahodinovém používání došlo k výbuchu (a to jsme zrovna s mladším bratrem využili nepřítomnosti rodičů pro pořádání takového malého mejdla...). Poučen tímto případem, rozhodl jsem se neriskovat. Ale protože kondenzátory na vyšší napětí byly rozměrově větší a nevešly by se, využil jsem zkušeností z oprav letitých nepoužívaných kondenzátorů pro zdroje elektronkových rádií - kondenzátory jsem naformoval na vyšší napětí. Někde jsem četl, že kondenzátory současných výrobců nelze naformovat na vyšší napětí. Ty dva kondíky na 80V šly ale dobře (taky byly vyrobeny asi v osmdesátých letech), s kondenzátory 2G2/63V to šlo jen trošku hůř. Potřeboval jsem šest kusů, k dispozici jsem měl deset. Z těch deseti nešly formovat pouze dva - teda šly, ale pouze asi na 65-68V, já chtěl něco přes 70V. Vše se zdařilo, zdroj již několik let využívám.
Výstupní napětí 60V (naprázdno 65-67V) při oběru nad 20mA se sníží slabě pod 60V, při 50mA je asi 53V. Výstupní napětí 80V klesne po zatížení 20mA na 77V, při 50mA na cca 70V. Zdvojovač dává naprázdno 132V, při zatížení 10mA klesne na 120V a při 20mA 114V.












Přijímače s dvěma elektronkami

11. května 2015 v 16:40 | Stanislav Prokop |  Miroslav Pacák: Praktická škola radiotechniky
Stavba bateriové dvoulampovky bývala pro začínajícího radioamatéra vrcholem jeho dosavadní činnosti. V každém ročníku časopisu Radioamatér bylo několik návodů na bateriové dvoulampovky a když začaly koncen čtyřicátých a v padesátých letech vycházet populární Stavební návody a popis, najdeme zde rovněž dost dvoulampovek. Já jsem postavil podle Praktické školy radiotechniky několik dvoulampovek, na některé jsem použil elektronky dostupnější než autorem použité DF22, DL21 (např. 1F33, 1L33, 2Ž27L, 2P29L).
Pokud není k dispozici původní cívková souprava Palaba Mignon 6399, není problém ji nahradit jinou, třeba Jiskra, nebo cívky vyrobit podle některého z návodů na internetu či podle starší literatury. Přepínač vlnových rozsahů jsem udělal z per a kontaktů vadného relé.
Přijímač pracoval výborně, napájecí napětí je nejlepší 45V. Při nižším na SV hůře fungovala zpětná vazba, ale to je dáno koncepcí soupravy Mignon. Také jsem vyzkoušel řídit zpětnou vazbu pomocí potenciometru - na anodu vf elektronky připojíme kondenzátor 300-500 pF (velikostí ovlivníme nasazení ZV) a místo kondenzátoru C2 zapojíme vhodný potenciometr. Mně se osvědčil 10k, lineární. Nasazování ZV bylo jemné a citlivé.
Ovšem na dlouhých vlnách nyní zachytím přes den pouze Polsko, díky "efektivním opatřením" ČRo. "V první etapě dojde pouze k úpravě jeho technických parametrů, ve druhé pak k jeho plnému nahrazení vysílačem s vyšší efektivitou o výkonu 50 kW." Tolik citace ze stránek Českých radiokomunikací. Ta "vyšší efektivita" spočívá v nahrazení vysílače o výkonu 650kW vysílačem 50kW.




















Dvoulampovka s elektronkami 2Ž27L




Dvoulampovka s elektronkami 1F33 a 1L33




Bzučák

4. května 2015 v 21:20 | Stanislav Prokop |  Oscilátory, generátory
Nedávno jsem si prohlížel své staré Radiotechnické zápisníky (sešity se zajímavými schématy, které jsem si v mládí vedl) a narazil jsem tam na jednoduché schéma bzučáku s jednou elektronkou. Pamatuji se, že jsem zapojení zkoušel s elektronkou EF9, ale generátor nepracoval. Později jsem se rozhodl vyzkoušet elektronku EF80. Bzučák pracoval, při snížení napájecího napětí na 5V oscilace vysadily.
Jen tak pro zajímavost jsem bzučák opět postavil. Na 6V to opravdu "kňouralo", ale optimální napájecí napětí bylo mezi asi 10 až 15V, odběr 1 - 1,5mA a průběh výstupního signálu nebyl ani zdaleka sinusový.
Náhrada za 6J7 je ruská pentoda 6Ž7.



Na obrázku je zkušební zapojení s pentodou EF80



Připravené šasi pro zkoušku bzučáku s elektronkou EF9


Nakonec jsem oscilátor vyzkoušel s elektronkami EF6, EF9, AF3 i AF7 od různých výrobců - Philips, Tesla, Tungsram a Valvo. Nejlepší výsledky byly s elektronkami AF7 a EF6, kdy bzučák začal kmitat již při napětí 3V. Odběr proudu se pohyboval od 0,3 do 0,8mA. V každém případě byly výsledky lepší než s elektronkou EF80.