Červenec 2014

ing.Miroslav Pacák: Praktická škola radiotechniky

4. července 2014 v 15:51 | Stanislav Prokop |  Miroslav Pacák: Praktická škola radiotechniky

ing.Miroslav Pacák: Praktická škola radiotechniky

Přístupný výklad o všem, co souvisí s technikou rozhlasu a deset stavebních návodů od krystalu k superhetu

Kniha nejprve vycházela jako příloha časopisu Radioamatér, krátce nato vyšla knižně (1942 nebo 43), postupně vyšla asi v pěti vydáních. Byla určena začínajícím radioamatérům. Podle toho, co jsem se dozvěděl a dočetl, tak šlo o knihu oblíbenou a žádanou. Byla napsána srozumitelnou a poutavou formou, ostatně autor jako dlouholetý šéfredaktor časopisu Radioamatér měl s touto tématikou velké zkušenosti.
S knihou jsem se poprvé setkal asi roku 1970, objevil jsem ji spolu s několika ročníky Radioamatéra odloženou na půdě, a vlastně díky tomuto nálezu jsem se stal radioamatérem.
Knihu mohu doporučit všem sběratelům starých elektronkových rádií a hlavně bastlířům se zaměřením na stavbu elektronkových přístrojů.




Dneska nám připadá trochu nelogické, že tehdejší čtenář si nejprve zakoupil bateriové elektronky, postavil s nimi několik přijímačů a poté vše odložil, koupil elektronky nové, nepřímožhavené a pokračoval stavbou síťových přijímačů. Ale tehdy to všem připadalo normální, už kvůli bezpečnosti se začínalo stavbou bateriových přístrojů. Teprve po získání zkušeností se přecházelo na přístroje, napájené síťovým napětím. Anodové napětí těchto přijímačů a zesilovačů dosahovalo běžně až 350V. Ve své sbírce historických rádií mám několik přístrojů, kde anodové napětí bez zatížení činí 400V - 450V a teprve po nažhavení elektronek klesne na 350V. Ostatně na řadě míst byla dokonce síť stejnosměrná, což přinášelo zase jiné problémy.
V roce 1950 začal v časopise Elektronik (nový název Radioamatéra) vycházet seriál Malá škola radiotechniky od stejného autora. Ten si byl zřejmě vědom problému dvou druhů elektronek, a vše řešil použitím běžné pentody EF22. Tu žhavil střídavým napětím 6,3V, ale jako anodového zdroje použil sedm plochých baterií 4,5V.
V řadě diskuzí a v článcích na internetu se několik radioamatérů vyjádřilo v tom smyslu, že kostry přijímačů jsou neforemné, vše je nepřehledné. Uznávám, že síťové přístroje jsou (hlavně sestava superhetu) opravdu velké. Ale kostra krystalky a bateriových zařízení je tehdy běžné velikosti, a hlavně se jedná o zkušební kostru, určenou pro zkoušení a laborování.
Několik přístrojů podle Praktické školy jsem postavil. Rád zde uvedu své zkušenosti se stavbou.